Pustím si ticho a půjdu se projít.
Vyhnout se ulicím, co k tobě vedou.
Znám každej roh. Vím, kam se schovat.
Srdce by chtělo, ale hlava se bojí.
Všechny ty obavy zabalit s sebou.
Ještě je ráno budu potřebovat.
Ožralí kluci si daj ještě deci.
To, co jim patří, si nenechaj krást.
Každýmu vysvětlí, co všechno vlastní.
Každýmu odříkaj seznam svých věcí:
Telefon. Sluchátka. Občanka. Pas.
Holka, co je tu se mnou a co jsem tu já sní.
Cesta se klikatí jak návrat ze soboty
když jdeš domů první, ale stejně je pozdě.
A za nádražím na dvě se půlí.
Až všechno utratím, stopy se rozmlží
ale tvůj hlas a ten druhý hlas pořád
naráží do stěn.
Pořád je slyším
šeptat v žilách ulic.
Dnes se to nehodí. Zítra mám volno,
ale pochopím, když řekneš, že se ti nechce
topit se ve víně.
Trochu si šlapat na paty.
A trochu závodit. Narážet do sebe.
Míjet se v zatáčkách jak
Heinz-Harald Frentzen
a Mika Häkkinen
v devětadevadesátým.
Jednou to přijde, ale dnes tě ještě nechci ztratit.
Jednou to přijde, ale dnes tě ještě nechci ztratit.
Jednou to přijde, ale dnes tě ještě nechci ztratit.
Jednou to přijde, ale dnes tě ještě nechci ztratit.
Jednou to přijde, ale dnes tě ještě nechci ztratit.
Jednou to přijde, ale dnes tě ještě nechci ztratit.
supported by 10 fans who also own “Häkkinen a Frentzen”
I am sure I would never have found your music weren't it for the article about your latest album in Respekt magazine. And what a loss it would have been. Thank you, it fills me with amazement to hear such wonderful Czech music. martipa2
supported by 8 fans who also own “Häkkinen a Frentzen”
album, na které jsem přišel díky Honzovi a jeho koncertu, jeho hudba je tak jemná, ale zároveň drsná s texty, které na české scéně nemají obdoby. also skvělý opening do světa Divností. lukpanek